Balanc

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Čas nám všem stejně vteřiny krájí,

každý se někdy octnem na okraji

vůle a sil. Držíme balanc jen tak tak. 

Stále čekáme na zázrak... 

A co když..... se jednou přece jen stane, 

co když není všechno tak kalné? 

Prosím, naznač nám, Pane.

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Český ráj

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Ve své ose

otáčím se 

po spirále času. 

Co na tom, že ve všech věcech vidím hlavně krásu? 

Vím, co můj Hyde se říci chystá, 

že jsem jen beznadějný optimista. 

Jó, tomu není pomoci, 

komu není rady.. 

▫️

A tak dlouho do noci

přemítám, co přijmout bez výhrady, 

a kdy se vzepřít, nebo snad před vším utéci. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Kdejakou rozhlednu člověk rád zdolá, 

co ho tam volá, co ho tam volá? 

Pohlédnout vrabčákům do očí na chvilku?  

Kdo ví.., já zatím nabízím nevšední pohled zdola. 

Jen si teď stěžuju na bolest v zátylku. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

       

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ 

Zvědavi, odkud to prýští, 

prošli jsme bránu, 

kde se po ránu 

světlo o skálu tříští. 

Zmizelo, sotva jsme vešli. 

Povím ti proč, chceš-li. 

To ale až v básni příští. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Vranov - Malá Skála

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ 

Definuj pečlivě svá přání. 

Máš-li vůbec zdání,

jak doslovně se plní.

I já jsem si jednou přála 

ohledně nadání. 

Ta představa mě hřála. 

Ale zapomněla jsem na limity.

Kolik.., to jsem neřekla.

Zdá se mi, že káď přetekla,

a teď se divíme, já i ty. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ 

Zvědavi, odkud se to line, 

prošli jsme bránu, 

kde se po ránu 

světlo o skálu tříští. 

Zmizelo, sotva jsme vešli. 

Povím ti proč, chceš-li. 

To ale až v básni jiné. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Zlatý

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Odejde všechno špatné, 

když slunce mlhu protne.

Tlumený závoj se zvedá

a barva hnědohnědá 

dostane odlesk zlatý.

▫️ 

To se nevyplatí, 

chodit jenom ve tmě. 

Chyť mě za ruku a veď mě. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Bez grimas a gest

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Je prý věc odvěká,

že šat, který podzim obléká,

má ponurý tón.

Spadaným listím brouzdají ona a on. 

Z nich žádný netuše, 

že tu jdou vlastně dvě těla bez duše.

Odlišné světy, 

dvě temné siluety

bez grimas a gest. 

▫️ 

Nemám páru, 

kdo v tomhle páru 

najde jednu ze společných cest, 

kterou jim nasvítí paprsek světlý. 

Kdo komu vysvětlí,

že duše a tělo jedno jest? 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️