Když si čmárám, jsem vážně trpělivá, 

a proto mi tolik trvá, 

než s něčím dalším přispěju tu, 

malým střípkem do světové galerie, 

přehlídky marností umělců bez talentu. 

A ptám se, k čemu to je?

Komu to prospěje?

 Kolik že času se tomu věnuje?

Pět hodin uplynulo,

začíná se šestá,

a pořád to není ono.

Qui bono?

▫️

Je tohle trpělivost, nebo neschopnost s tím přestat?

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ 

Kdo že věkem sešel?

Kdo to kdy slyšel,

aby roky přidávaly na kráse?

Moudrost? Budiž, .. to říká se..

To spíš ale rok co rok

bude ze mě větší cvok.

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Čas nám všem stejně vteřiny krájí,

každý se někdy octnem na okraji

vůle a sil. Držíme balanc jen tak tak. 

Stále čekáme na zázrak... 

A co když... se jednou přece jen stane, 

co když není všechno tak kalné? 

Prosím, naznač nám, Pane.

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️  

▪️

Ve své ose

otáčím se 

po spirále času. 

Co na tom, že ve všech věcech vidím hlavně krásu? 

Vím, co můj Hyde se říci chystá, 

že jsem jen beznadějný optimista. 

Jó, tomu není pomoci, 

komu není rady.. 

A tak dlouho do noci

přemítám, co přijmout bez výhrady, 

a kdy se vzepřít, nebo snad před vším utéci. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ 

Kdejakou rozhlednu člověk rád zdolá, 

co ho tam volá, co ho tam volá? 

Pohlédnout vrabčákům do očí na chvilku?  

Kdo ví.., já zatím nabízím nevšední pohled zdola. 

Jen si teď stěžuju na bolest v zátylku. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ 

Zvědavi, odkud to prýští, 

prošli jsme bránu, 

kde se po ránu 

světlo o skálu tříští. 

Zmizelo, sotva jsme vešli. 

Povím ti proč, chceš-li. 

To ale až v básni příští. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ 

Definuj pečlivě svá přání. 

Máš-li vůbec zdání,

jak doslovně se plní.

I já jsem si jednou přála 

ohledně nadání. 

Ta představa mě hřála. 

Ale zapomněla jsem na limity.

Kolik.., to jsem neřekla.

Zdá se mi, že káď přetekla,

a teď se divíme, já i ty. 

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️