▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

     

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Na čtvrté terase

už třista let perou se

kamenné děti pana Matyáše.

.

Vítr jim do tváří dějiny píše

a tajemná osudu řeka

si do věčnosti plyne.

Co nás tu čeká?

Co nás mine?

.

Člověk se narodil a odejde bosý.

Kdybychom mohli, vyberem si.

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Třeští mě kebule.

.

Nechat věci, ať si plavou

jako v řece plynule,

se lehko řekne... Ale jak? Když mi vrtá hlavou,

proč na přímou otázku dostanu odpověď vyhýbavou?

.

Dnes, stejně jako minule.

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️

Děkuji za hojnost, i za to, čeho se nedostává.

Na rumišti roste réva planá.

Je jako já, zvenku veselá, uvnitř samá rána

pulzující.

.

Chléb, víno a minci

položím na oltář.

Navenek tmář,

ale Pámbuví, že uvnitř veselá.

.

Můj hrozen vyrostl plný docela.

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️