Je prý věc odvěká,

že šat, který podzim obléká,

má ponurý tón.

Spadaným listím brouzdají ona a on. 

Z nich žádný netuše, 

že tu jdou vlastně dvě těla bez duše.

Odlišné světy, 

dvě temné siluety

bez grimas a gest. 

Nemám páru, 

kdo v tomhle páru 

najde jednu ze společných cest, 

kterou jim nasvítí paprsek světlý. 

Kdo komu vysvětlí,

že duše a tělo jedno jest?

▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ 

Když víš kudy,

dojdeš tam, kde z vytěžené rudy

kdysi získávali cín.

Zbyl jenom stín

toho, co už tu není. 

Nesetřeš mech jen tak dlaní, 

obrostlo jím srdce, a je i na schodech.

Přetrvá to, co je pevné v základech. 

▪️▫️▪️▫️▪️