▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️
Ve své ose
otáčím se
po spirále času.
Co na tom, že ve všech věcech vidím hlavně krásu?
Vím, co můj Hyde se říci chystá,
že jsem jen beznadějný optimista.
Jó, tomu není pomoci,
komu není rady..
▫️
A tak dlouho do noci
přemítám, co přijmout bez výhrady,
a kdy se vzepřít, nebo snad před vším utéci.
▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️
Kdejakou rozhlednu člověk rád zdolá,
co ho tam volá, co ho tam volá?
Pohlédnout vrabčákům do očí na chvilku?
Kdo ví.., já zatím nabízím nevšední pohled zdola.
Jen si teď stěžuju na bolest v zátylku.
▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️
▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️
Zvědavi, odkud to prýští,
prošli jsme bránu,
kde se po ránu
světlo o skálu tříští.
Zmizelo, sotva jsme vešli.
Povím ti proč, chceš-li.
To ale až v básni příští.
▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️
▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️
Definuj pečlivě svá přání.
Máš-li vůbec zdání,
jak doslovně se plní.
I já jsem si jednou přála
ohledně nadání.
Ta představa mě hřála.
Ale zapomněla jsem na limity.
Kolik.., to jsem neřekla.
Zdá se mi, že káď přetekla,
a teď se divíme, já i ty.
▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️
Zvědavi, odkud se to line,
prošli jsme bránu,
kde se po ránu
světlo o skálu tříští.
Zmizelo, sotva jsme vešli.
Povím ti proč, chceš-li.
To ale až v básni jiné.
▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️ ▫️ ▪️
